Hell´s bells!

Dneska v noci prý žádnej rock
... tak poslouchám aspoň vyzvánět kostel...
Řikali: "Nejez to, polož to, neskákej, ...!"- Jsem asi cvok
Jaktože místo hrobu mám postel?!

Přemejšlim... jak v zavřený krabici, i venku je tma...
- Jaký by byly mý myšlenky za dne...?
a někde, kde to žije, ne za tlustýma zdma...?
Najít odpověď fakt není snadné...

Kdykoliv, kdekoliv... stejně nepřestávaj myšlenky ve mně
kolem toho jednoho se točit,
pořád chci přijít na to, jak ze Země
po hlavě do života skočit...?!

... Jak přežít náraz vo dno, a vůbec, ten pád?
Jak sebevražednym skokem vlastně svou smrt přežít?
Jak po nocích spíš nemyslet a rači chodit spát?
... protože ze života vim, že lepší je žít nežli nežít...???

... O životě ale nevim nic... vždyť neznám ani sebe
a o smrti toho zatim vím taky jen málo,
ze zdola ze dna nedohlídnu na nebe
i kostel mi vodzvonil, už není co by hrálo...

... tak poslouchám aspoň tu noc strašně tichou...
jsem na dně a živá... jen s přeraženou míchou...