Sedící dívka

Dívka seděla na skále
a přemýšlela nad životem.
A už už měla na mále,
když motýl zatočil jí světem.

Sedl jí na ruce,
ona svírala ho v dlani
a uviděla minulost.
Že konečně nic není.

Já píšu baladu o dívce,
co skočila ze skály.
Když uviděla milence
jak před bouřkou uhání.

Utíkajíc drželi se za ruce
a slibovali si lásku,
ona visela na skále.
Držela se na vlásku.

Ta láska zkažená tak moc,
kterou zažila.
Ji postihla jak nemoc
a ona zemřela.

Já nevím co dál psát,
tak nechte mě už být!
Já jdu si skočit ze skály
a nebe políbit!