Jen se dotknout

Včera jsem to zkusila,
Chtěla jsem se stropu dotknout,
Abych věděla,že hvězdičky jsem si na strop sama dala.

Při prvním pokusu na hubu jsem sletěla,
Doufám, že mě v tom okně nikdo neviděl,
Asi by se mi musel smát, a když bych kolem něj prošla i divně koukat.
Ale přeci jen, kdybych to nezkusila, já bych to nebyla.

Při druhém pokusu mi chyběl kus,
/Takový ten malý jako když jíte čokoládu a ten poslední kousek tam vždy necháte,aby si ten kdo je tam s vámi nemyslel, že jste schopný sníst celou čokoládu sami./
Ale přeci jen jsem to zkusila, abych se zase cítila samostatná.
A teď vím, že tohle byl jen pokus, abych si dokázala jaká jsem.
Tak jaká?

Následoval třetí, čtvrtý, pátý…

Jak dlouho trvá, než jedna blbá holka pochopí,
Že jí někdo chybí?
Aby spolu mohli koukat na hvězdičky a vědět, že tyhle nikdy nespadnou.
Možná jen svítit přestanou…