Ve dlaních zrcadlím...
Ve dlaních zrcadlím...
Chomáčky roků
Zábradlí držím se
A tonu v kroku
Vzpomínek vyšlapaných
Z krabičky vyndávám
obrázky prožitků
Podívej tady...
Kolik bylo nám to roků?
Do tváří
dýchala nám radost
A v koutku
krčila se starost
Pak z líhně našich let
Vyrostly děti jako květ
Z poupátek lásky
Bez nadsázky
A teď?
Už není nám
těch dvacet let
A vrásky v tváři
kreslí nám svět
Jsme ještě šťastní.?
Řekni
Může se štěstí
závidět?
Komentáře (19)
Komentujících (19)
Doporučit
Tisk
tahle mě oslovila! ikdyž jsem ve věku těch z obrázků prožitků:) moc pěkně řečeno a konec k zamyšlení...
18.02.2009 19:47:00 | Shimy
...kdyby tak ty roky neutíkaly . připomínají mi koně splašené , básnička moc pěkná ...Jirka
06.02.2009 17:49:00 | kavec
K ničemu na světě nemám takovou úctu, jako k lidskému štěstí...
***
Jiří senior
04.02.2009 08:40:00 | j.c.
Mluvíš mi z mé píchlé duše
ne tak planě a suše
ale s noblesou a umem
a já na tvou inspiraci
jdu si připít rumem.
03.02.2009 18:46:00 | Paulín
Zdá se, že básenku psal sám život... labutěnko, Tvá slůvka jsou hodně myšlenková... štěstí lze svým způsobem závidět, ale...
03.02.2009 16:49:00 | NikitaNikaT.
zajisté, že může... v dnešní době se závidí úplně vše... ble :!
ale jinak ti tvou báseň pochopitelně musím pochválit, hezky si plyne... krása, zbožňuji nenucenost .)
03.02.2009 15:44:00 | Andělskými perutěmi chráněna
jsem okouzlena s jakou elegancí píšeš
a stejně krásná jako člověk jsi..
a to se v básni odráží..:-)
ST
03.02.2009 14:42:00 | Mbonita
...člověk má vždycky v sobě něco co mu dává štěstí, jen toho neumí někdy využít, aby to štěstí cítil...a Ty, jsi dostala velký dáreček do vínku...s lehkostí sypeš ze sebe slůvka, která vytváří verše, co ulehčí Tobě i mnohým jiným... :-)
03.02.2009 11:49:00 | Lota
Pominu-li ty děti jako květ a už nám není dvacet let, které trošku zavání frázovitou laciností, jde o velmi povedenou báseň.
03.02.2009 11:09:00 | CorrimsonTom