Vypláču se za plotem

Naučila jsem se skrývat emoce.
Naučila jsem se skrývat v sobě.
Naučila jsem se sbírat ovoce
věnováno ke hnilobě.

Niterní pocity čiré jak lesní potůček
nedávám na pospas vnějším smrdutým vlivům.
Chci jít dál, alespoň o krůček..
a na exhibicionismus plivu!

Takovým lidem já dávám na odiv
nahnilé ovoce namísto mé duše,
ať cítí šťávu jablek, hrušek a slív
ať netváří se dále suše,

když o mých pocitech já chci mlčet
a nikdo z nich mě nedonutí k opaku.
Raděj jindy nechám slzy pršet
z mých očí, jak ze zčernalého oblaku..

Ale osamotě.
Uvězněná v plotě,
za nímž ovoce nikdo nesklízí
už jen pro práci.

Vypláču se o samotě,
koupající se ve hmotě
hnijícího ovoce,
když pohltí mě emoce.