Hladina stojatých vod

Jitřenky, rosénky, kapky živých vod,
smuténky mé duše spláchl vodovod.
Útěchu i povzbuzení vlilas do duše,
mozek chyby hlásí, je asi v poruše.
Kapky moje drahé, moře plníte,
slanost bolu mého z očí roníte.
Ty jsi slanost moje, rovněž i můj bol,
já jsem plnost květu a ty jsi můj stvol.
Nechápeš mě, nebo nechceš pochopit,
slanou vodu moře nelze žízní pít.
Napij se mé lásky, není neživá,
neboj se už lpění, láska ulpívá.
Růže moje černá, temné svědomí,
sténá, prosí, pláče, žadoní.
Moje hrdá lásko, pýchy ozvěna,
jen v tvé přítomnosti bývám blažená.