Už tu sedím zase

Sedím zase v tomhle koutku
a slzy tečou po mých tvářích,
je to jak mávnutím proutku
a v pláč promění se můj smích.

Možná slzy tečou mi na prázdno,
ale to je mi teď ukradený,
to jak se rozhodneš není mi však jedno,
jen doufám, že ten vztah není zatracený.

Už vím, že milovat není snadný,
vzpomínky se mi však pořád vrací,
na ty chvíle pro mě vzácný,
naděje se mi však ztrácí.

Nechci už se tolik trápit,
ani vedle jiného stát,
však nevím jak to všechno vrátit,
ani to , jak to mám brát.

To co vím je, že miluju
a jeho ztrácím,
Kůli tomu, čeho klituju
a k čemu nerada se vracím.