Tři přání

Co kdybych tváří v tvář
stanul bytosti jež halí zář.
Bytosti co slovy upřímnými
slíbí, že tři přání splní mi.

V neuvěřitelném úžasu
naslouchám tomu hlasu.
Žasnu před ní nevěřícně,
přání bych chtěl na tisíce.
Nové auto, dům či tělo,
by mi radost udělalo.

,,Ne,mlč! Nemluv vůbec!
Nejsi přece žádný sobec."
V hlavě myšlenky se perou,
přeřvávajíce na povrch se derou.

Dobrá tak i něco pro mé drahé;
moji milé štěstí, rodičům stáří zdravé.
Ne! To je klišé pouhé,
tohle chce přemýšlení dlouhé.

Na světě je mnoho lidí
a málokdo vše špatné vidí.
Možná bych chtěl vše znát,
problémům rozumět a řešení si přát.

Ne, na Zemi je utrpení moc,
znát vše, duši by mi halila noc.
Chvíli mlčky dumám...
,,Ano! Už to mám!
Moje první přání tedy zní:
Znát člověka v němž vědomosti tkví,
člověka co strasti celé Země zná
a jeho duše nemá ni záměr zla."
Tomu bych svá zbylá přání odkázal,
aby lidem na celé Zemi službu prokázal.
Ne mně - jedinci, ať je blaze,
ale ať každému je lépe ve své snaze -
snaze žít.