Odnikud nikam...
Odnikud nikam...
Vždy další a další zklamání,
vzpomínky na něho odhání,
mezi prsty jako voda mizí,
srdečný vztah se stává cizí...
Obzvlášť vážnost ztrácí sílu,
neskýtá už žádnou víru,
zřejmě skončí na smetišti,
jako sklo se v střepy tříští...
Lezavý smutku chlad,
plní pauzy stínů mezi zdáním,
prošlým myšlenkovým kláním,
co mohlo a nemohlo být snad...
Vše, co mohl lásce věnovat,
tu pouhou kapičku času,
v prioritách jiných poztrácel snad,
vytrácí se i podmanivost hlasu...
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Snad ne opět splín,
kopni do té stavby
zbyde jen kupka rozvalin.
Pak budeš se cítit vesele,
koukni,
jsou zde tví přátelé.
05.10.2005 05:44:00 | Guču
Holka, ty mě chceš rozbrečet, ne? Tohle je fakt působivý, na můj vkus až hodně. Proto tleskám a posílám za 100
04.10.2005 19:26:00 | Manik
Janičko, nesmutni, není všem dnům konec. Užívej života a kdo ví, co Ti ještě připraví? Posílám pohlazení:)
04.10.2005 16:50:00 | Zdeňka
To jsou ty smutky a karamboly,
kterým nevyhne se nikdo z nás,
které nám život okoření,
tu solí, pepřem i chillim snad..
04.10.2005 16:22:00 | Beáta
To jsou ty smutky a karamboly,
kterým nevyhne se nikdo z nás,
které nám život okoření,
tu solí, pepřem i chillim snad..
04.10.2005 16:20:00 | Beáta
Já k šuměnce můžu napsat jen jedno jediný...
pokud máš bolest, přijeď...
04.10.2005 16:08:00 | Cecilka
od nikud nikam..se často plácáme
a možná proto táhne nás to někam
kde svoje šťěstí v dlaních hýčkáme
pokud máš bolest..s láskou tu čekám :o))
04.10.2005 14:55:00 | šuměnka