Dvě přeslice

Dvě přeslice / Ami /

V Hráďu, kdež hustý les,
jež plný jest žabích ples,
zakroužily vrány dvě kdys,
co přinesly, nebyl to hmyz.

Co křičelo v zobcích jejich,
byl to pláč, či dívčí smích,
tu přibylo řádků rodících,
v hradištských těch matricích.

Rostly, rostly mlaďůčké přesličky,
poctivě vlhčily svoje plenčičky,
a jak v tůních měnila se žabička,
udála se v růstu mrška chybička.

Ta světlejší,byv lépe sycená as,
sochařovi modelem podrží zas,
v dušičce myšlenky se jí honily,
jak nesmrtelné budou její mohyly.

Mundůry, stejnokroje a vejložky,
vždy vábily její mrštné nožky,
výběr mantlů byl velmi složitý,
i když šohajkům padl jako ulitý.

To tmavší, druhé holátko,
rostlo zcela jinak drobátko,
i když vlhká její plenčička,
tělíčko to, jen samá kostička.

Že hrudníček je jaký jest,
pro mnohé veliká to čest,
šohajkům to vůbec nevadí,
jiné trakty to zcela nahradí.

Věřme tomu,že nakonec
to děvče potká hodný mládenec,
aby nad lesem plným žabích ples,
nekroužil jen černý krkavec.

A tak do hradištské té ulice,
přibyly dvě různé přeslice,
jedna sošná, druhá tenká.
jedna Eva, druhá Lenka.