Patníky

Život Tě míjí z velké dálky,
realita už je snem,
bojuješ s ní každý den-
a za nocí chceš tát...

Křižovatka v temnotách,
Tvé myšlenky se tříští-o spoustu patníků,
které cestou míjíš..

Tady bolest,vlevo hřích,
čím svou duši potěšíš.

Suneš se dál,
balvan vzpomínek Tě občas přiková,
stojíš jak socha nehybná
a solí z Tvých slz-se ta socha rozplývá..

Co přežilo staletí,
teď změnila vteřina-
vztahuješ k ní ruku,
ale chyba,ta socha není živá.

Nezcelí ti Tvé rány,
nedá ti rozhřešení,
jenom to kamenné oko,
co z ní zbylo,
na tebe vyčítavě hledí..

Chceš spasit svět-a nebo sebe?