Básně

V dlaních svírajíc jen popel z přání,
na nebi bez hvězd úplněk vládne,
vše na co prst ukáže je k mání,
růže v obklíčení trnů jen stárne.

Bez příčiny v řádcích ztraceny,
smysly útrap ochuzeny o srdce,
ve kterém šípy bolesti jsou ukotveny,
vždyť báseň není jen poklona lásce.

S bolestí v rukou vedenou myslí,
řádek po řádku sepisují paměť,
hrdinové jsou zde různí,
jen jediný z nich je stoletý kmet.

S poklonou na víčku očí,
se slzou v nich,
básníkům a básnířkám,
říkám otče a ženo.