Velehrad

Umím číst z mraků
z lógru i láku
jak z jízdních řádů
tím čtením kradu
osudy z dlaní
jsem poutník z Velehradu
co na mši ranní
přišel za ní
už po deváté
nanebevzatou
tu paní Máňu
co civí z rámu
bez mrknutí
o pouti tady není k hnutí
a klidu k rozjímání.
Tak tu tak stojím
u svý Máni
v to tichý ráno
a marno kolem nás
přez vitráž chrámu
jak oko z řas
zírá do světaklamu