Psáno nocí

Jen já a mlžný opar horké vody
místnost naplněná citem
Je půlnoc, čas mojí duševní nesvobody
když bloudím sama bytem

Opar když se vypaří
nezbyde z něj skoro nic
Jen louže čisté studené vody
nic víc

Chlad a ticho pokoje
zmítá tímto okamžikem
Někdo tu je, kdo to je?
Je to láska s vykřičníkem

Půlnoc dávno odbyla
ticho je teď hrozně nahlas
A ta půlhodina co přibyla
skýtá plno nočních krás

Z hlediska matematiky
jsou už pozdních hodin tiky
Alarmujícím důkazem
že asi trpím nespánkem

Topí se v něm okolí
když zaznívá chrápání
Tichu se každý podvolí
než aby zažil to tápání

Ticho je tak dotěrné
dokonce dá se i zaslechnout
Ticho, to ticho příšerné
asi ho půjdu zalehnout