Setkání

Ty naučils mě psát básně.
Tys vdechl slova citům.
Přišel jsi a zrcadlo mi něžně podal,
když jiní nabízejí ruce.

Já v tvých očích spatřila jsem sebe,
tak jako kdysi znala jsem se,
když tančila jsem s motýly na loukách
a oni mi tu a tam půjčili svá křídla.

Jaké štěstí, jaké požehnání
našlapoval bosou nohou na oblázky, kameny i skály,
když vím, že stačí zavřít oči,
zařvat - dost a vzlétnout tam,
kde z výšky všechno vypadá jak stavebnice z lega.

Ve světě myšlenek, slov, náznaků ne činů
já mohu křičet, plakat, slibovat i smát se.
A získat touhu našlápnou na pevnou zem,
vírem života unášená
jen s tichou modlitbou v duši.

Ty naučils mě psát básně.
Tys vdechl city slovům.
Přišel jsi a zrcadlo mi něžně podal,
když jiní nabízejí ruce.