Stín křídel

Dlaně mořské pěny
hladí srdce stěny.
Křídel stín,
hebký klín,

po něm toužíš,
žitím sloužíš.
Její chtíč,
hledáš klíč,

chceš jít za ní,
s šíjí laní.
Mlhový hlas
a útlý pas.

Duše hadí
šaty sladí
do barvy té
jedovaté.

Svým pohledem
jako medem
do hypnózy
velké vozy

smete s tebou.
Ruce zebou,
už máš strach.
Zbyde prach

z tebe nebo z ní?
Jsou to jenom sny,
kterými tě omámila
krásná a čarovná víla.

S vlasy jako antracit
a ty ji stále chceš mít.
Byl to temný anděl,
kterého jsi zachtěl.

Nechceš se jí vzdát
-tvůj šat bude vlát
v jejím dechu
beze spěchu

navždy budeš spát.