O nás

Vy, přátele moji milí,
co dobře vidíte a jste plní síly.
Mám na duši bolístku,
i na mém srdíčku.

Jste to vy,
moji milí.
Co jste udělali,
Bůh vidí.

Šáhnete si na sebe,
řeknete si po pravdě,
jestli jste zhřešili,
půjdete-li k nebi.

Ne? Je to možné?
Není to divné?
Ne! Je to smutné.
Ale pravdivé.

Jdeme zle.
Úplně špatně.
Uhnuli jsme,
teď padáme.

Nikdo nás nechytne.
Nikdo nás na nohy nedostane.
Vše je úplně špatně.
Vy si to nemyslíte? Jasně.

To je typické,
tak předvídatelné.
Tak se ven podívejte,
za pravdu mi dejte.

Určitě se zděsíme,
„proč“ ptát se budeme.

Proč asi?
Trháme si vlasy.
Jsme jen tací,
jak jsme chtěli.

Proto tu křičím.
Dost se tím liším.
Snad jinak skončím.
A zlo v sobě zničím.

Měli byste to taky chtít,
co byste ještě, sakra chtěli mít.
Tohle je to nejvíc,
co vám, kdo kdy nabíd.

Jestli tomuhle textu za pravdu dáš,
tak životní maturitu, jistou máš.