Do dětství...

Do polí,těch zlata klasu líných,
zvedající vítr ze tvých řas,
utratily vzpomínky se jiných
z kapes dětství,silou jeden ráz.

Skrz vánicí tunou jisker sněhu,
probouzí se mysl beze ztrát.
Zrna dnešní vyklíčila v něhu,
jež chtěla se s dívčí ústy hrát.

Do lesů,těch vůni modřin dechu,
kde s břízy spol roztančily pás.
Teplé srdce v hrsti ledu plechu
si kamenem rozhořelo vaz.

Hrou jezerní třpyt zrcadel stínu,
každé léto jeví cizí tvář.
Nevyčistí pokrytectví,špínu,
na dno sáhne poctivec i lhář.

Do koryt,těch rozvášněných davů,
v nich naposled zazněl dětský hlas.
Do pramene zpátky umýt hlavu
zatoužilo mnoho jistě z nás.