Štěstí v povětří

Hodil jsi štěstí do povětří..
v slzách ti teď padá zpět,
už plnou náruč soli máš
a smutku propadáš..

Srdce na ruce jsi podal-
a bylo ti vráceno..
zničeno a zpleněno..

Lhostejnost je mým katem,
pýcha jí ruku držela,
a ty ses jen díval
jak mi hlava padá od těla..

A z duše se stává-hromádka popela..
S tou si vítr hrál,
trošku ti hlavu posypal-
když jsi tak stál-opodál...