A slunce furt nezapadá

Nůžkami na papír snažím se vystřihnout
včerejší den
seděli jsme jen tak u vody a pozorovali
racky
za hlavou slunce
jak svatozář

ne my nebudem svatí

ptala ses kolik jich bylo
před tebou

a kolik před Kristem
pomyslel jsem si

než přišla naděje

točila sis s vlasy až jsem měl chuť
ti je ustřihnout
připadal jsem si zrovna jako
ten vlas obtočený kolem tvého prstu

"Nebyla ani jedna"

(chtěl jsem lhát a říct že stovky ale to by nebyla pravda a pak bych si byl sám strašně protivnej)

"Jestli ti na tom záleží"

láska je přece jen jedna

"Tohleto nechápu" řekla "láska neexistuje"

"Miláčku Tohleto neříkej.."

Možná jenom nestála dvě noci v dešti
pod balkónem
možná neměla chuť vykoupit celý
květinářství a psát krásný dopisy
bez gramatickejch
chyb
možná se jí ještě tak netřásly
ruce při pouhém pomyšlení
možná prostě tohle nezažila
nepsala na chodník něčí jméno
neplakala
nešla tajně celou ulicí své lásky
nestála na autobusáku
nejela jen tak na konečnou
kvůli někomu
aby chvíli seděla vedle něj
a směla ukotvit jeho ruku
ve svých roztoužených
dlaních

možná neví

ale to přece neznamená
že NEMILUJE!

"Řekni jak ty vidíš lásku? Co cítíš tady se mnou?"

"Ticho. Obrovský ticho
ve kterým se ti třesou strašně ruce
a já vůbec nevím proč
třeba ti je
ZIMA"

Nůžkami na papír Ještě mě bolí záda
přemýšlením

o kráse

okamžiku