Jak roztrhat Medvídka Pů(l)

Lidí proud s vůní z sadu ,
já za nimi už nemohu ,
pár let dále ,
mě však opět zklame ,
ale !

budu si zas hrát ,
na polích snad i smát ,
černých , bílých ,
figur stejných …

říkali mi Robine ,
dyť to chvíli přestane ,
ne ! ne ….

vyšlo slunko , lidí proud ..
Medvídka vedou ,jó soud ,
prý nevěděl , že je jich málo ,
kráčeli si jen tak na světa molo ….

křičeli na mě Robine ,
dyť to chvíli přestane ,
děláš dobře , že bojuješ ….

ležím na zádech , z širých dálek ,
na mě vane aroma jablek ,
a přes tvůj tichý smích ,
jen slyším o medvídcích …

jak zas něco provedli ,
když ti srdce , tašky , kradli ,
utekli jak malí kluci ,
a já přišel o křehké .. ,
o teplo v noci ….

přidal sem se k nim , z lásky ,
že mi ji vzali a neměl , matky ,
jež čtou dětem , aby usnula ,
chtěl bych taky spát a vedla
mě ty jsi zas …. mami , maminko ! …

nemělo se dít , co nechtěl sem ,
však jak bránit my , děcka , měla jsme se ,
do války vkročili všichni jak králové ,
zpět , nešlo , dát se na útěk , bohové ,
ti neumírají …

řvali na mě Robine ,
dyť to chvíli přestane ,
dyť už jsi jich zabil dost ,
tak se neboj .. noc co noc …

celé ty roky střílel sem do lidí
dlouhé dny bál jsem se odejít ,
držel sem v ruce zbraň , sám ,
nerad bych dostal těch pár ran ,

nikdy nebyl … bože odpust ….

jednou ranou do hlavy ,
opustil nás chlapec ,
nebýt té vlastní popravy ,
neztratil sebe, jen sladkou věc ,

jen medvídka Pů ,
jež granát roztrhal ,
na půl a půl ……

tak můj bratře stůj než do nebe odejdeš .. ty ! můj Pů ...