Zrcadla Zuřivosti

Noční můra v bíý den
Tichem a strachem
obestřen
balancuji na tenké linii osobního
kolapsu...
své spáse vdýchám život
v zrcadlech zuřivosti
hledám spásu...
a v umrlé lilii...

Je to noční můra, temný sen
stín pravdy do černošatu
zahalen....
jsem tady, tělem možná
ale duše se vznáší
někam ven...
sní o nějaké stupidní
utopii...

Už nechci...nechci dál...
v zrcadle zuřivosti, pryč jsou
dny
kdy volně jsem se smál
objímal květy, duší plesal
srdcem rozjímal
však v den kdy poznal
jsem svět
jakobych jsem uvnitř hořel..
žalem umíral...

A sám jsem svou prázdnou obálkou..
sám si hážu klacky pod nohy...
svou bolestí a zkázou,
už nemůžu jít dál...
ne takhle...
touhle cestou..
v zrcadlech zuřivosti..
všechno jinak bych si přál...