Lokna

Stála a hleděla,hleděla z okna
stékajíc slzy po tváři
o velikosti hrachu
a z vlasů do oka padla jí lokna,
kolem uší prolétl zvuk komáří
čelila svému strachu.

Vyběhla po schodech,po schodech nahoru,
lapajíc po dechu,
Utekla stínu,zlému to netvoru?
Myslela na zlou a krutou macechu,
Ke dveřím doběhla,odtáhla závoru.

Na okraj podlahy stoupla si
a hleděla dolů
na chladnou zem.
Poslední minuty své krásy.
Slzu co směrem dolů padala,
tělo dívky doprovázelo