Tvému jménu

Rozpažené ruce k skoku andělskému,
taky, občas i já mívám trému.
Padají dvě hvězdy z nebes dráhy,
život můj - údolí mezi svahy.
Tiše, pomalounku bublám svoji vřavou,
tělo zdravím kypí, mysl mám churavou.
Duše moje jako kůra břízy
je prorostlá kapky schízy.
Z nosu vytéká mi stroužek krve,
první hádanku jsi uhod napoprvé.
Druhá pro tvůj pohled těžká zdá se,
myšlenky jsou občas ztuhlé jako v base.
Třetí odpověď jsem z lásky odpustila,
teď jen koukám na to, co jsem nadrobila.