Úsměv

Ten úsměv je jako bílý sníh,
musím ho mít,
ikdyž měl by to být hřích.
Je svůdný, je tak krásný,
zvlášť když stává se z něj smích.

Jako bílá slunná zima,
vyvolává radost v srdci,
jako gesta nejlepšího mima
přináší i mě blíž k slunci.

Ty všechny slova,
které ten úsměv má,
já nedokážu říct už znova,
jsou zahradou hvězd,
která je víc než snová.

Úsměv padá na mou tvář,
sahá na mě jeho zář,
kolena se podlamují
a síla s vírou
vzájemě si oponují.

Nevím co bych dělat měl,
já už ani nevím,
co vlastně dělat bych já chtěl.
Snad možná nejvíc
na chvíli se odmlčel
a v tom úsměvu se ztratil
a v něm pak i vymizel.