Za svobodu

Naposledy bije zvon
a vítr hřívu koním pročesává,
temným stínem katedrál
právě prochází...
Je to bezpochyby on -
svým mečem výstražně nad hlavou mává;
nekorunovaný král
válek bez hrází.

Hrej, za svobodu, hrej
a do karafy nalej vína,
hrej, za svobodu, hrej,
dnes prej půjdem se bít.
Hrej, za svobodu, hrej,
i kůň se pod svým jezdcem vzpíná,
hrej, za svobodu, hrej
a znej touhu - chcem žít !

I Francie ten nářek zná,
jak dívka za svobodu padla plamenem;
krutý ortel vyřčen byl -
svatou má se stát.
Nebyla prý nevinná,
tak každý, kdo chce, ať si hodí kamenem.
Kdo se církvi znelíbil,
bude žárem plát.

Hrej, za svobodu...

Slané slzy iluzí
mraky teď smutkem pláčou bez ustání,
nad řekami mlha dlí,
tráva krvácí.
Není boje bez hrůzy,
že lidé ztratí svoje tajná přání;
satanovi propadlí
víru neztrácí.

Hrej, za svobodu...