Část II.

Tma žila dál ve stínu,
schována pod sluncem,
chlapec co věřil v nevinu,
to byl jeho bláhový sen,

Našel si dívku novou,
která podobala se tamté moc,
jakoby čas mocí svou,
chtěl zastavit s ní v noc.

Dvě tváře ukryl sám,
či pomohla mu láska,
budoucnost dala jam,
které nepřekoná ni liška.

Svět nechtěl ho,
ikdyž sám byl krutý,
tak spolu se prali,
do věčnosti marný.

Boj bez smyslu na odvetu,
se všemi a proti němu,
krvý napsal jen jednu větu,
že láskou srdce vyrvali mu.

A tak žila dál ve stínu,
schována pod sluncem,
chlapec už nevěřil v nevinu,
již měl svůj překrásný sen ...