Jak jíti dál ...

Chtěla jsem Tě pohladit,
nenechat se odradit...
chováním Tvým.

Ale nejde to, prostě ne,
i když chvíli vše zlé pomine...
mám s Tebou jen splín.

Co více mám Ti říci,
nastavuji svoji líci...
uhodíš mě zas?

Chodím v černém závoji,
mé tělo se už nebojí,
k odchodu je čas.

Kdy najdu sílu, nevím,
ale lásky si cením
a tu k Tobě již necítím.

Je mi to líto, stydím se,
v bolestech já svíjím se.
Kdy úlevu pocítím?

Sotva otevřu oči a jdu dál,
jsi stále pánem a král...
a co jsem já?

Panuješ a ovládáš mě,
já skládám smutné básně.
Co život mi dá?

Já bych se rozdala celému světu,
zatím prožívám jen zlo a zda se pletu...
Nepletu, nenecháš mě dýchat.

Miluji, milovala jsem a milovat budu,
v tom nevidím žádnou ostudu...
Už nechci bolestně vzdychat.

...tak jak jíti dál...