Nesmělé

Pokrytá duše sametem vášní,
kolem je cítit ticho zvláštní.
Mozaika barevná, ne černobílá
z té slečny nebude … nikdy víla.
Vrhá lačný pohled kolem,
ladně kroutí boky
a kluci mohou vykroutit si krky.

Ostatní co vílami srdcí klučičích
Chtěli by se stát,
se svůdnicí v popředí
o tom mohou si jen nechat zdát.

Možná, kdyby se nestyděly a vyšly vpřed,
jiný pro ně mohl by být svět.
Určitě na to přijdou jednou, časem…
Až nebudou obklopeny černým lesem.
Snad vyjdou ze stínu – strašidla krásky
a začnou si užívat pocitu lásky.