Bohužel
Bohužel
Anotace: Posílám láskyplné objetí a život bez "bohužel", ale s "bohudík" ... se spoustou lásky ...
Život plyne, já jdu vedle,
pomyslím na Tě, tvář mi zbledne.
Chci odejít pryč a to hned,
proč je tak zkažený tento svět.
Slzy roním, za chodu usínám,
krutost a zlo tuze proklínám.
Všechno mě bolí, nejvíce srdíčko,
vysvitne někdy v mé duši sluníčko?
Asi ne, tolik let stále čekám,
modlíce se k zemi klekám.
Bohužel, má přání mi nevychází,
mám dost zla a všech nesnází.
Života kus dala mi nějaká víra,
ale již mi k boji dochází síla.
Chci vstanout a říci, jsem šťastná,
zatím jen zkáza a smutek jsou slova jasná.
Dočkám se proměny nějaké?
Budou na chvíli bolesti odváté?
Úsměv najde na chvíli moji tvář?
Ne, to by ďábel musel mít svatozář.
...bohužel...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
I to čtení bolí, proč se tak mučíš. Ustřihni pupeční šnůru a začni žít !
21.02.2009 22:24:00 | Seanko
Dočkám se proměny nějaké? - dočkáš, ale Bůh pomáhá těm, kteří se rozhodnou pomoci si sami..znám to z vlastní zkušenosti
16.02.2009 10:35:00 | Agniezka
Souhlasím s Nikou a přeju ti (i nám všem) abys mohla napsat sluníčkovou, úsměvnou básničku...
10.02.2009 20:34:00 | Kapka
Život si utváříme my sami lidé... tedy jsme to aj my, co rozhodujem, zda u nás to Slunko svítit bude a hřát, bo naopak bude nemilosrdně kruté pálící... vše na popel...
10.02.2009 19:53:00 | NikitaNikaT.
Vysvitne sluníčko
úsměv najde tvoji tvář
a ďábel?
Ten nepotřebuje svatozář.
Krásně smutná.A poslední.
10.02.2009 19:25:00 | Paulín