Žiletka

Hlavu má zvrácenou,
zmáčené vlasy.
Za dveřmi slyší,
ty zmatené hlasy.

Je pozdě zpítat jí,
prosit a křičet!
Teď už vám nezbude,
jen nad hrobem brečet.

Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá.
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná,
pohleďte na ni!

V listě co nechala,
bylo jen psáno.
,,To co se stalo,
prý bylo už dáno.''

Strašně se trápila,
nemohla dál.
Nekdo jí naději
a štěstí vzal.

Ten kdo to způsobil,
vůbec nic netuší.
Sladce si usíná,
spánek nic neruší.

Ona je v rakvy,
má na prsou hlínu.
Kdo za to může?,
kdo nese vynu?

Byla tak šťastná,
když prvně ho spatřila.
Studená žiletka,
všechno skončila.

Řekl,
,,že lásku jí nemůže dát.''
Pokaždé přišel,
si na chvilku hrát.

Vždycky když odešel,
vslzách se topila.
Když cítila samotu,
tak vínem se opila.

Pro mě je hrdinkou,
vzdala se života.
To já jsem srab
a ničí mě samota.