Táta- moje autorita

Říkáš že ti chybí bezpečí, ale velká holka přece nebrečí!

I když jen vzpomínkou, i tak tě může hřát,

že jako malinkou, měl tě tvůj táta rád!

Osud je vrtkavý, stejně jak štěstěna,

že se to nespraví, myslíš to znamená?

Nesmíš si zoufat, mesmíš být sklíčená.

Nenechej bolest svou, jenom tak bez jména!

Obrň se jistotou, jen sama v sebe,

s panenskou nahotou, prozkoumej nebe!

Ač třeba nezdá se, je všude kolem,

v uzené klobáse, pod starým stolem.

A když se zadíváš, hrdě a bez ostychu,

jak život prožíváš, na každý z okamžiků.

Musí ti vyvstanout, hluboko v mysli,

jak na tvou dušičku, tvůj otec myslí!

Pyšný je určitě, pořád tě střeží,

říct ti to nemůže, stačí že věří!

Věří že sílu máš, kořínek tvrdý,

moc se mu podobáš, proto je hrdý!

Tak už tu nesmutni, nebo se usoužíš,

ukaž co v tobě je, ni víc už nedlužíš.

Chyť život za vlasy, projdi se přírodou,

obdivuj ty krásy, co drží tě nad vodou.