Oblohou i životem

Létávám nad krajinou
a létávám nad budovami města
Proč najednou na křídlech a na nohou
tíží mě zvláštní neviditelné závaží
Teď táhne mě k zemi, jak olověná vesta
jak dělová koule mraky bílé prorážím

Nesnažím se vzdorovat
ani nesnažím se vzchopit
Dál nechávám se ovládat
a tak padám špatným směrem
Mě nevadí, že srdce mé nechalo se lapit
já nechávám si osud svůj psát cizím perem...

Když přiblížím se k černým střechám
když přiblížím se k noční tmě
Vím, že pouze vstříc svému konci spěchám
neviditelné závaží, já odhodit se pokusím
Vůně studu a pachuť smrti změnila mě
a tak nyní znovu letět vzhůru smím