Velká Žužu

Papír dala, mysl stála,
jako by se chvíle bála,
jenom trochu trošku z mála,
mnoho vzduchu z třídy sála.

Kroky slyším, cítím kolem,
taky Žužu za svým stolem,
tahák beru, tahám spodem,
jako on před naším soudem.

Stále píše, taky strádá,
do hlubin svého nitra padá,
stačila mu malá rada,
přišla jako velká sada.

Podivný cit záda značí,
k testu zpět tě rády tlačí,
času málo snad to stačí,
však my víme, my jsme sráči.