Malíř

Kreslím prstem po tvém těle,
prstem ruky rozechvělé.
Cítím teplo i chlad v zádech,
kreslím a neslyším tvůj nádech.

Kreslím prstem po tvém těle,
měla bych se cítit skvěle.
Prstem zkoumám celého tě,
když jsi tady, na mém světě.

Kreslím prstem po tvém těle,
proč jsi byl tak vzdálený?
Tvářil jsi se vždy nesměle,
lidé byli zmatení.

Teď tě mám zde, na svém loži,
proč, proč jsi přešel znovu zde?
Byl jsi rybkou v jiném moři,
možná jste tam byly dvě.

Ty i přes to jsi zas přišel,
odvahu jsi znovu našel.
Já plakala, když jsi se ztratil,
bylo chybou, že ses vrátil.

Slzy vztek a velká rána,
lesklé ostří v dlani mé.
Až teď otevírá se ti brána,
k moji duši zmatené.

Ostří pohladilo tělo tvé,
nejdřív jemně, cítils´ chlad.
Začals´ volat jméno mé,
a v tom nastal ten zvrat.

Ostří zarývá se pod kůži,
první, druhá, třetí rána.
Ve své dlani zlomils´ růži,
teď už otevřela se ti brána.

Na posteli ležíš v krvi,
já ulehám vedle tebe.
Můj hlas k tobě tiše mluví:
„Konečně tě mám u sebe.“

Kreslím prstem po tvém těle,
prstem ruky rozechvělé.
Cítím teplo i chlad v zádech,
kreslím a neslyším tvůj nádech.