Drogová balada

Bylo to poprve jak měkký odraz skrývané krásy v duši.
Poprve tak čisté a nové a na těle plno míst pro tupé vpichy štěstí. Hladové žíly nateklé vzrušením.
A bylo to jako sen. Ten sen, který se nestal a přece byl.
Slast skrze krev a lžičku. Kdo by uvěřil?
A kde všude se tedy jen může skrývat láska?
Jen ta umělá, ale ta jediná je lehce pravá.
Koluje mi v duši a nutí ji se smát.
Jak krásné být jen tak.
Nucen si hrát a spát.
Zraňovat minulost, posekat vzpomínky a odplavit je daleko od našich citů.
Všechno je pryč, zlo umřelo mi v žilách, ale někdo chce mou hlavu.
A před ním se už nedokážu ztratit v davu.
Ale pořád ještě plavu, i když kolem spousty mrtvol vzdali se a odevzdali za smrt pro něj hlavu.
Ještě jim nerozumím...