Navždy spolu

Temnou krajinou,
prochází se dívka s květinou.
Květiny zvadlé a suché
jako její srdce,hluché..
Ona je smířená se svým osudem,
my lide na světě dlouho nebudem.
Ale proč si smrt vzala i jeho
chlapce tak mladého a krásného..
Milovali se šíleně moc..
ona ted pro nej pláče každou noc,
on už tu neni,aby ji do náruč vzal
pohladi ji,a do ucha MILUJI TĚ zašeptal..
Už tu není odešel navždy
a ona ted přemýšlí nad druhem sebevraždy.
Měsíc zalezl,vychází slunce
a ona dochází ke stare brance.
Dochází tam kde všechno končí
kde nové životy nezačínají
Tam kde svíčky nikdy nezhasínaji
a kde mrtví navždy odpočívají....
Jde až k tomu hrobu,
co postaven je tak samotě v rohu..
Ten hrob tu stojí asi 14 dní
není to dávno co ten co am spí..byl sní..
Ona chce,ale vše změnit a být s ním,
zabít se je pro ni řešením.
Kousek od hřbitova je jedna skála
není to tak dávno co tam spolu s ním stála..
Po několika krocích uvidí ten sráz
a po zádech ji přeběhl mráz..
Na okraj skály na chvíli si sedla
začala vzpomínat a pak tiše řekla:
"MILUJI TĚ"
Dívka vstala koukla dolů
a udělala krok.........
.......................TED BUDOU NAVŽDY SPOLU...