Pláč vězně

Sedím v temné místnosti,
chlad a úzkost obklopují mě,
kdos hází mi na zem jen kosti
a já nic – jen stále sedím ve tmě.

Snažím se na svět pohlédnout
na tu krásnou zemi,
okénkem však nelze prohlédnout
pořád smutno bez světla je mi.

Nejen tma sužuje mě tolik,
také pouta – těžké to kovy,
které dny tu budu dál – a kolik?
Tíha na mě padá, jak na hřbitově rovy.