Mlhovina Růže

Nepolapitelný
je nikde a všude
celý šedobílý
(srdce má snad rudé)
s divným leskem v očích
nevíš
co si myslí
nepočítá slzy
nic nechce mít s čísly
zamíří k Orionu
od úplňku tiše
na jehož tvář rudkou
poslední vzkaz píše
pak se ztrácí ve tmě
už ho není vidět
zanikne šum křídel
jak když dohrál spinet
neví
co kde hledá
možná nechce vědět
přivyk do daleka
kalným zrakem hledět
kolem Betelgeuse
doleva zatáčí
srdce něco cítí
a čich taky - hapčí!
vůně se tam šíří
křídly máchá vláčně
anděl celý zrudl
už sní
teď to začne

konečně ji spatřil
(kdo ji najde, má se)
sama z tmy rozkvétá
v nevýslovné kráse
jedna jediná je
královna všech růží
a také mlhovin
- poklonit se sluší

zoufale se snaží
zjistit
zda jen nesní
teď, když nechce zpátky
do šedi a bez ní
na dně, v jejím květu
tiše spě uléhá
zmrzne..

zůstane v ní

v něm Rosette
- snů mlha