Senilita

Dědeček na rohu ulice sedí,
neslyší, nevidí, zhýrale hledí.
V plešnici tkví jediný vrub,
z čelisti vypad mu poslední zub.

Scvrklými rtíky trhavě škube,
dásně jeho jsou zcela bezzubé.
Dlaněmi svírá malinkou svačinku,
vychutnat nestih ji ani tu chvilinku.

Posmutněl, přemýšlí : ,,A co teď dál?,
Život mám k ničemu, proč bych se štval?‘‘
Chopil svou svačinkou soukaje do hrdla,
záměrnou náhodou se mu tam zadrhla.

Po chvílích marného boje,
stařeček ze stoje,
bezvládně upadá k zemi.

Udusil se …