Když básník prosí o slovo

Když básník prosí o slovo,
já stojím těsně za ním.
Když odejde, pak tam kde stál,
já totožně se klaním.

Totožné dělám pohyby,
totožně zvedám oči,
totožné mívám i pochyby,
jak básnické tamagoči.

Tak jako ranní paprsky
hledají rosu v trávě.
Já hledím stejně na nebe,
je zavřeno. No právě.

Vždyť Básník dávno odešel
proč dále plýtvat rýmy.
Na toho který za ním stál
s řasami zavlhlými.