Volba

Venku padá vločka za vločkou
a já sedím za oknem
pozoruji po očku
jak život běží kol kolem.

Pozoruji s velkou pílí
neb před sebou mám rozhodnutí
a doufám, že ten proud jež sílí
mi poradí, kde život můj má slouti.

Podle karty dospělá; mám
k maturitě jít.
Předstírat, že všechno znám.
S vyznamenáním abiturientem být.

Ale to je lehké přeci
jen před komisí stanu.
Povídám Vám – to budou se dít věci
a já pak jen přijmu jejich bázeň nebo hanu.

Ovšem, když za to vše já pohlédnu
tak srdce se mi chvěje.
„Jak já se jenom rozhodnu?“
Mysl má mi pěje.

Teď okamžik mého života
je nejdůležitější.
Jaká to má být univerzita?
Ta Pražská či ta zdejší?

Obě jsou zcela jiné
ač v jednom jsou si podobné.
Po skončení ucítím, jak se vine -
můj život se tetelí s osudem mým
a již nebudu nic moci změnit.
Oba paralelní životy jsou neshodné
a já budu moci pouze doufat srdcem svým,
že volba byla dobrá
a nebudu chtít měnit nic.