Au revoir

První výstřely z děl ticho přetnou,
mraků cínových spustí se déšť.
Pěší vojáci s puškou a s flétnou
- jejich vítězství uvěřit chceš.

Král - ďábel v sedle jásá a tleská
a smrt si bere, co si má vzít.
Prý ohavná bývá, i hezká
a těžké je umět s ní žít.

Jsem pěšák, co místo své milé
svírá v dlaních jen chladivý kvér.
Místo polibků mám pouze střílet
v jedné z nejkrutějších her.

Jen chvíli zprvu s výstřelem váháš,
když déšť si sedá do koňských hřív.
Ať už vraždíš nebo střílet se zdráháš:
buďto zabiješ nebo střelí tě dřív.

Smrt je krutá i vlídná i spásná;
hravě přetne a ukončí svár.
Neboj, uvidíš, jak je krásná...!
Sbohem, vojáčku, au revoir...

Zpustlá zem rudé pramínky vpíjí,
vedle pána tu umírá kmán...
Jak malí se ve válkách bijí;
největší vrah bývá hrdinou zván.