POUTNÍCI

Ta prudká vzlétání,
když nabíráš rychlost
a pozdní je klekání,
Nezbývá nic jiného než pevně se držet svého sedadla.

Irsko, jsme tady,
klidně nás tím deštíkem přivítej.
Prosím, hochu z letiště, dej nám rady,
ach, sorry, I'm don'n understand.

Galway je v nesnázích,
nastává příliv.
Voda však včas se zarazí,
ví to i ty krávy, které pasou se na břehu.

Město s oceánem si šeptají
o lidu zdejším
a my odjíždíme potají
do rozlehlého Burrenu.

Zídky z kamene, nízká tráva
a než se člověk vzpamatuje,
z místa, kde málokdo stává,
prohlíží si pastviny pod sebou.

Malé i velké
dolmeny se smějí,
ty kameny z historie křehké
pomalu mizí, už vidím kostelík.

Pěšky, stále po svých,
kráčíme tichou krajinou,
čvachtáme si v botách mokrých,
mnoho lidí nám za volantem mává.

Pevnůstky, hradiště, zdi a kostely,
zelená tráva, déšť a mlha.
Obejmi nás, Rainbow hosteli,
teplo od kamen přátelsky pohladilo.

Guinness v irském pubu,
mandolina, banjo, dudy i bodhran
hrají nám, od pěny máme hubu.
Příjemně je nám v Doolinu.

Jet na Arrany nebo ne,
toď otázka nynější.
A co vlastně budeme dělat dnes?
Rozhodneme se vůbec?

Místo souostroví Arranů,
navštívili jsme malý Inishbofin,
viděli jsme cestou mnoho beranů
a ovcí na kopcích Konnemary.

Vysoké a mohutné
skalnaté masivy,
sluncem a jeho paprsky protnuté
hory z ničeho nic vyvstávají z irských planin.

Na jednu z nich
aspoň se vyšplháme,
plno je kilometrů v nohách mých,
konec se bohužel blíží.

Carrowmore,
Knocnarea, hrob kálovny Maev,
a mohyly staré,
přívětivá byla rodina u Ballycastle.

...Dnes zbyly už jen vzpomínky,
na krásnou zemi, mír a klid...