Z mého života - I

Chtěl bych
i když zedník,
napsat něco
o svých předcích.

Co jen já vím a znám,
o tom, co uniklo kronikám,
o tom, co žádný anál nemá v sobě,
o tom, jak žili předci v těžké době,
o tom, že i my to těžké měli,
když končili jsme nedělí,
a v pondělí zas a znova,
čekala nás práce nová.

A tak to šlo dál a dál,
komouš u kohoutku stál,
a zavíral, otvíral,
jak se jemu jen kdo zdál,
prostým lidem se jen smál.

Já tu v křesle píšu básně,
snad nastíní tu dobu jasně,
co a jak se mi to zdálo,
a komu je to všechno málo,
tomu já teď jasně vzkáži,
že chci se mít, a paží
vám ukážu, kam trouby pošlu,
vždyť na blby z výšky ... ehm - kašlu!