Kopretiny

Říká se,že kluci nebrečí

Ale to jsou jen řeči

Kluka brečet sem viděla

Když mu dívka zemřela

Stál u jejího hrobu den co den

To jen s ní byl život sen

Ale ten skončil

Hned po té co se její stav zhoršil

Kopretiny na hrob ji nosil

Aby se vrátila ji prosil

Klárka se jmenovala

Ze srdce ho milovala

Martin už neměl pro co žít

Už z ničeho radost nemohl mít

Je teplo,ale na hřbitově zima

Leží tu spolu a já si povídám s nima

Je to už rok co Martin nežije

Je s Klárkou a šťastný je