ˇZmatek v hlavě

Hledím na obrazovku počítače, křeče v nohách, studený pot hazardního hráče
jako kašpárek tleská při pohledu na orloj, tleskám myšlence která usedavě pláče
no tak holka odnes si ty věci na pokoj, dneska už hlouposti pověsíme na provaz
malba horoucího srdce vytepaná na obraz, půjdu si košili vyprat k řece
soukolí temnoty přijelo na zásnuby, vítejte v mé hlavě, posaďte se přece
už jsem jedné z vás vytiskl svou vizi do tváře, bojíte se?, vzdejte čest tiáře
jsa umrtven jednou na vaši míru, osvojil jsem si praktiky hrubých bukanýrů
a teď mně omluvte mám svoji práci, depresi vysochám v lebku jako dekoraci
odchází, slyším jen kroky bubnující na shledanou, volám ne, jsou však věci co se stanou
a tak se v kovářské výhni kochám tvarem meče, co jsem si předsevzal to počká
ale myšlenka co nemám rád živá neuteče, a má radost smete každého levobočka
jak šmahem se promění jaro v tyranii, když se zbraně přiblíží v rytmu kovového zvuku
v žáru pouště žíznivé rety vodu pijí, byť jim nepřítel napřed usekl jednu ruku
mám rád jaro, rád piji chladnou vodu, mám se tedy bát že budu jednou odsouzen?
že hydra války mně zneužije pro svobodu, že nářek dětí probodne srdce žen?
nepromarním ani jeden den, kdybych měl jenom sledovat televizi
budu se cítit navždycky odsouzen k radosti z života která nevymizí
a tak se ztrať do hlubin ztraceného snáře, své schůzky jsem schoval do diáře
jen s tebou jsem promiň vůbec nepočítal, tolik smluv jsem při podpisu vídal
tvá tam nebyla, tak dost to už stačí, málem by jsi mně dovedla až k pláči
uvnitř mé mysli se často neuklízí, proto nalézám myšlenky sedící naproti mé schízy