Zakleté království

Dnes kněží jdoucí pouští,
svého nezdravého krále opouští
a teď za dob temna,
není slyšet ani jejich hymna.
Jdou tři tiše za sebou,
pronásledování hrozivou kletbou.
Nad jejich hlavami krouží supy,
tešící se na žrádla kupy
i slunce jim myšlenky teplem tupý,
už teď nic neříkají, jsou hluchý.
Teďka nadešla hodinka temna,
cesta táhnoucí se do nekonečna,
tu žízen by neukojila žádná slečna.
A tak ti tři v křečích tuhnou
už se tomu nemůžou vyhnout.
Bez jediného slova odchází na onen svět,
v království, už ani jeden květ.
Umřeli k večeru,
nemysleli na nevěru.
A tak berou si s sebou tajemství
o tom jejich zakletém království.