Přiznání

Kulka prolétla mi hlavou,
v zápětí šel jsem noční Prahou.
Ocitl jsem se, kde nic tu nic,
bylo mi divně, bylo mi nanic.
Vzpomněl jsem si, že jako panic,
zúčastnil jsem se mnoha pranic.
Před očima mám to jako dnes,
to co zapomenou chci, jsem si odnes.
Na zemi v krvi ležel muž
u něho žena, otírala z něj tu růž.
Sám, střelnou zbraní, zabil jsem,
poté šla i ona, hroby kopal jsem.
V holý hlavě převaloval se mi strach,
tak dlouho až otočil jsem se v prach.