Šero

Je v chladném smutku podzimního šera
něco co vypadá jak padlo by do jezera
kde chladná voda probudí tě do zajista
a brzo večer mají myšlenky dost místa
když brzo brzičko tma kráčí městem jako vrah
který i vypadá jako cudný princ jenž jde nesměle
a lampy září a padají stíny jako u svíček v kostele
a vlastně ten vrah je krásný i když barva jasem neplesá
reflektory tmu krájejí, auta jsou parníky a kola kolesa
ulice jak malé missisipy utíkají odnikud nikam a mě se líbí
ta náhlá melancholie naléhavě roztodivného podzimu
kdy barvy šílí, já jejich krásou a jsem náchylný na rýmu
já který nikdy nemaloval, maluji ve snech zrcadlo světa
jsem li reálný opilí hrůzou zpodobňuji odporného skřeta
však raději se dívám okem rozverného štěněte
hraji si z lebkou a myslím na hru ze synem hraběte
co má vše a já si ani nemyslím že mám víc snad je to ve mně
že myšlenkou kroužím nad hlavami kouzelnic
a jejich mladé a kypré vnady mně nenechají spát
oni jen čarují a já často nemám kdy za nimi pospíchat
to víte povinnost i snílky párem facek ukrutánsky léčí
že se člověk cítí být básník mu nikdo nedosvědčí
a i básník mívá hlad nejde jen s vílami tancovat
pak ale vrať se ty mé dokonalé snění
jak peřeje dravé řeky je to moje poblouznění
jako divoký mustang na prérii, denně umírám a denně také žiji
svobodně a hrdě ze vztyčenou hlavou
procházím rykem a bojovou vřavou ne jako vítěz ani poražený
jsem zpoután letní bouřkou, sněhem i krůpějemi
slunce když září kuželem paprsků dírou v mraku
v dálce slyším radostný hukot vlaku
jsem rád že v mé duši není známka nepokoje
šumění moře, rybářské bárky nebo bóje
tanou mi na mysli každý den i v noci
i v chladném smutku podzimního šera
kdy chlad a mlha postupuje od jezera